Golden Retriever
Rádce
 


Historie plemene
Vlastnosti plemene
Pro koho se hodí
Výběr chovatele
Cena štěňátka
Úprava srsti
Výchova
10 rad psí mámy štěňátku
Socializace
Nemá Váš pes cizopasníky?

linka

Nemá Váš pes cizopasníky?

Autor: Ivan Stuchlý

Nepostradatelná publikace pro všechny chovatele a majitele psů.

Vydalo nakladatelství nutriCYON
Ivan Stuchlý - Osamocená 16, 160 00 Praha 6
Knihu posíláme dobírkou
Cena včetně DPH: 130,- Kč /poštovné a balné zdarma !/

OBJEDNAT můžete zde:


Jméno, příjmení:
Ulice, č.:
PSČ, Místo:
Email:
Telefon:

Vzkaz:

Úvod
Cizopasný hmyz
  Blechy
    Blecha psí
    Blecha kočičí
  Vši
    Veš psí
  Všenky
    Všenka psí
Cizopasní roztoči
  Roztoči rodu Cheiletiella
  Čmelíci
   Klíště obecné
    Klíšt lužní
    Piják lužní
    Piják psí
    Piják stepní
Zákožka psí
    Svrabovka kočičí
    Strupovka ušní
Trudník psí
    Svilušky (Sametky)
    Larvy svilušky podzimní
Jazyčnatky
   Škrkavka psí
    Škrkavka kočičí
    Škrkavka šelmí
    Měchovec psí
    Měchovec liščí
    Měchovec Ancylostoma ceyanicum
    Tenkohlavec Trichocephalus vulpis
    Svalovec stočený
    Ledvinovec psí
    Hádě střevní
    Plicnivka liščí
    Vlasovka psí
Tasemnice
    Tasemnice psí
    Tasemnice hrášková
    Tasemnice vroubená
    Měchožil zhoubný
    Tasemnice Alveococcus multilocularis
    Tasemnice vrtohlavá
    Tasemnice mnohohlavá
    Tasemnice norčí
    Škulovec široký
    Škulovec liščí
Motolice
    Motolice plicní
    Motolice žlučová
    Motolice psí
    Motolice Pseudoamphistomum truncatum
    Krevnička jaterní
    Motolice kopinatá
    Motolice střevní
    Motolice Metagonimus yokogawai
Cizopasní prvoci
    Toxoplasma
    Svalovky
    Kokcidie
    Ničivky
    Klíštěnky
    Bičenky
Závěr
Slovník odborných výrazů
Slovník odborných názvů

Cizopasný hmyz

Tělo hmyzu je rozděleno na hlavu, hruď a zadeček. Hruď nese tři páry končetin a jeden nebo dva páry křídel. Druhotně, např. právě u cizopasně žijících skupin hmyzu, mohou křídla chybět. Některé druhy hmyzu se živí dravě, jiné jsou býložravé nebo přijímají jinou potravu, další žijí cizopasně.
U psů cizopasí blechy, vši a všenky.

Blechy

Blecha psí

Patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsob života se projevuje ve stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase ne jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při zvláště silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5 - 12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou malé asi 4 - 5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. 6iví se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně.
Obvykle po 9-11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy, kukla, trvá většinou 11-20 dní. Kukly lze nalézt mimo hostitele, v jeho okolí. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev.
Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snášce vajíček.
Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3-5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy, včetně larvy a kukly, proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy.
To vše vyvolává velice silné sdělení. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující, podobně jako u klíšťat, látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění.
Pes se škrábe, tam, kam dosáhne zuby, se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se. Mnohdy se pes škrábe a kouše při zablešení tak, že si způsobí četná drobná, ale i rozsáhlejší zranění pokožky. Ta se mohou druhotně stát vstupní branou bakteriální infekce. Dochází pak k vypadávání srsti a vznikají rozsáhlé strupy. Pes, který nemá klid ani při spánku, po čase hubne a celkově chátrá. Někdy, u citlivých jedinců, vyvolávají blechy závažné potíže alergického původu.
Blecha psí
U psů, kteří nejsou zablešení zvyklí, způsobuje úporné drbání již přítomnost několika málo cizopasníků. Přitom slabší napadení nemusí být včas rozpoznáno, cizopasníci nemusejí být hned nalezeni. Blechy jsou velmi pohyblivé a umějí se rychle skrýt. Pozornosti chovatele nesmějí však ujít svědivá zarudlá místa po sání blech na kůži psa. Ta jsou, podobně jako trus blech, který lze v srsti najít, důkazem napadení blechami.
Blechy přijímají víc krve, než stráví. Proto část nestrávené krve odchází s výkaly z jejich těla. V srsti takový trus vypadá jako drobná, tmavě zbarvená zrnka podobná máku.
Tlumení blech musí být soustavné. Rozhodně nestačí pouze psa odblešit. Je třeba podrobit důkladné očistě také prostředí, v němž je držen, aby se předešlo znovunapadení. Vhodné přípravky doporučí majiteli psa veterinární lékař. Přihlédne přitom k věku zvířete i k dalším okolnostem.
Při odhmyzení psa je nutno pečlivě dbát rad ošetřujícího lékaře. Zejména některé starší, ale dosud používané prostředky mohou být dosti jedovaté. Rovněž je třeba se řídit veškerými doporučeními výrobců přípravků k tlumení a odpuzování cizopasného hmyzu. Modernější přípravky nebývají pro psa jedovaté, ale pro jejich plnou účinnost je třeba dodržovat např. doporučený odstup mezi dvěma ošetřeními.
Přípravky ve spreji musejí být použity tak, aby se účinná látka dostala na kůži a opravdu zasáhla cizopasníky. Zvlášť pečlivě je třeba postupovat při postřiku dlouhosrstých psů, psů hrubosrstých a těch, kteří mají silně vyvinutou podsadu.
Podle okolností se postříká celý povrch těla psa nebo se přípravek nastříká jen na tzv. predilekční místa. To jsou místa, kde se blechy, ale i jiní vnější cizopasníci, zdržují nejčastěji a v největším množství, i když napadení není mimořádně silné.
Predilekční místa jsou za ušima, na šíji, za lopatkami, na hřbetě nad páteří a u kořene ocasu.
Při ochraně psa před zablešením se nejnověji stále více uplatňují repelenty, látky, které sice vnější cizopasníky nehubí, ale odpuzují je. Vhodné prostředky s tímto účinkem doporučí majiteli psa veterinární lékař.
I když použitý přípravek k tlumení cizopasného hmyzu je pro psa poměrně nejedovatý, je třeba při postřiku sprejem chránit oči, ústí zevních zvukovodů, ústa a nos.
Při ošetření prostředí speciálním přípravkem je třeba pamatovat i na různé předměty, jako jsou podložky pod psa, košík na ležení, ale i čalouněný nábytek, polštáře, přikrývky a jiné zařízení v bytě. Při ubytování psa v kotci je nutno podrobit důkladné očistě boudu. Materiál použitý jako její vystýlka je nejlepší spálit.
Stále je třeba mít na zřeteli, že blecha psí je mezihostitelem tasemnice psí.Proto po každém zablešení psa musí následovat jeho odčervení na tasemnici. Více o tom je uvedeno v kapitole o tomto vnitřním cizopasníkovi.

Blecha kočičí

Cizopasí především u domácích koček, ale byla nalezena i u psů, kun, potkanů, ježků, zajíců a domácích králíků. Příležitostně přechází i na člověka. U náhodných hostitelů se obvykle nevyskytuje ve věším množství.
Oplozená samice klade kolem 400 bělavých, později tmavých vajíček oválného tvaru. Vývoj probíhá rychle, za příznivých podmínek, tj. 21 - 22 stupňů C a vlhkost 90%, může trvat jen týden. Podobá se vývoji blechy psí.
Zpravidla koncem léta a začátkem podzimu se blecha kočičí přemnožuje.Tehdy také nejspíš může dojít k napadení psa. Při tlumení této blechy a ochraně před ní se postupuje stejně jako u blechy psí.

Vši

Veš psí

Je cizopasník mnohem vzácnější než blecha psí. I vši jsou dokonale přizpůsobeny k cizopasnému způsobu života. Chybějí jím křídla stejně jako blechám. Tělo mají zploštělé shora dolů, zatímco tělo blech je zploštělé ze stran. Mají kratší silné končetiny. Které nejsou přizpůsobeny ke skákání jako u blech.
Zatímco blechy jsou lesklé, červenohnědě zbarvené až bělavé. Hlavu mají užší, mírně protáhlou, zatímco jim podobné všenky ji mají výrazně širší.
Dospělci i larvy vší se živí krví hostitele, kdežto všenky přijímají jako potravu kožní maz a nejvrchnější vrstvičky pokožky, odlupující se v drobných šupinkách, krví se živí pouze příležitostně.
Nabodávání kůže způsobuje psu úporné svědění, které má tytéž následky jako svědivost při zablešení. Pes se škrábe a kouše, způsobuje si na pokožce drobná i větší zranění. Ta se druhotně mohou infikovat a vzniká ekzém.
Na rozdíl od všenek i od blech jsou vši dosti málo pohyblivé. Když se rozhrne srst zavšiveného psa, přisátá veš se nesnaží ukrýt. Blecha obvykle odskočí a všenky pospíchají co nejrychleji se schovat.
Celý vývoj vši se na rozdíl od blechy odehrává na těle hostitele. Oplozené samice kladou vajíčka do srsti psa. Zvláštním tmelem je přilepují k jednotlivým chlupům. Vajíčka nalepená na chlupech se nazývají hnidy. Podle nálezu hnid lze také spolehlivě rozpoznat, že pes je zavšiven. Ovšem podobně lepí vajíčka tmelem na chlupy i všenky.
Ke svému vývoji potřebují vajíčka vší stálou teplotu těla hostitele. Při ní se larvy líhnou asi za 30 dní. Protože jsou tato vývojová stadia tvarem těla velice podobná dospělým vším, nazývají se někdy také nymfy. Klidové stadium neboli kukla ve vývoji vši chybí. Larvy či nymfy ale prodělávají další vývoj, vytvářejí se u nich pohlavní orgány a mění se v dospělé vši.
Pouze při silném napadení psa, kdy na jednom hostiteli může být i několik tisíc cizopasníků, se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi.
Veš psí
Dále trvající zamoření se pozná podle zbarvení hnid. Ty jsou zpočátku bílé, na povrchu lesklé. Když je víčkem, které je na jednom konci, opustí larva nebo nymfa, změní se jejich barva. Nález hnid obojího zbarvení znamená, že pes je již dlouho hostitelem vší.
Vši se většinou přenášejí ze psa na psa přímým stykem. Nepřímý přenos je vzácný. Protože neskáčou, může k přenosu dojít jen při bezprostředním setkání dvou psů. Na člověka veš psí nepřechází.
Zavšivení je dokladem špatné péče o psa. Vši milují klid, proto se jim daří zejména v srsti , která není ošetřována vůbec anebo jen nedostatečně.K slabšímu napadení může ovšem dojít i u řádně česaného a kartáčovaného psa, pokud se setkal s jiným, silně napadeným psem.
O tlumení vší je vhodné se poradit na veterinární ošetřovně. Je totiž nutno použít prostředky účinné, ale takové, které psu neublíží, když budou aplikovány na hlavě, v okolí očí a úst. Nejvhodnější přípravek doporučí majiteli psa veterinární lékař. Ochrana před zavšivením není příliš obtížná. Stačí nechodit se psem tam, kde je možno setkat se se zdrojem nákazy. Pes se zásadně češe pouze vlastním hřebenem, nikdy cizím.

Všenky

Všenka psí

Se vzhledem i způsobem života podobá vši, zároveň se ovšem od ní liší. Vývojová stadia i dospělí jedinci se živí kožním mazem a vrchními vrstvičkami zrohovatělé pokožky, odlupujícími se v drobných šupinkách. Jen příležitostně sají krev hostitele. Oproti vším jsou všenky mnohem pohyblivější.
Tělo všenky je šedavě bělavé. V porovnání se vší má všenka mnohem širší hlavu. Při rozhrnutí srsti psa všenky hbitě prchají a snaží se co nejdříve opět ukrýt. Tak jako vši lepí i všenky vajíčka na srst hostitele. Hnidy tedy svědčí jak o napadení všenkami, tak vešmi.
Všenka psí
Příležitostně vystupuje všenka psí jako mezihostitel tasemnice psí, podobně jako blecha. Prostřednictvím všenek prodělávají vývoj ta vajíčka tasemnice, která se nedostanou mimo tělo hostitele, ale ulpí v jeho srsti. Vývoj ve všenkách probíhá tak jako v blechách.
I když všenky většinou nesají krev a nezpůsobují tudíž žádná kožní zranění, jsou pro psa nepříjemnými příživníky. Svým pohybem po povrchu těla vyvolávají svědění. Pes je neklidný a často se škrábe. Škrábáním si může způsobit drobnější i rozsáhlejší zranění pokožky, která se druhotně mohou infikovat. Z tohoto důvodu, a také jako možné mezihostitele tasemnice psí, je nutno všenky tlumit.
Používají se podobné přípravky jako proti blechám a vším. Ten nejvhodnější doporučí majiteli psa veterinární lékař. Napadení psa všenkami, zvláště silnější, je podobně jako zavšivení důkazem nedostatečné péče o jeho osrstění. Svědčí o celkově nízké úrovni hygieny chovu. Po odhmyzení psa je potřeba ho také odčervit na tasemnici.

Úvod
Cizopasný hmyz
  Blechy
    Blecha psí
    Blecha kočičí
  Vši
    Veš psí
  Všenky
    Všenka psí
Cizopasní roztoči
  Roztoči rodu Cheiletiella
  Čmelíci
   Čmelík kuří
  Klíšťata
    Klíště obecné
    Klíšt lužní
    Piják lužní
    Piják psí
    Piják stepní
Zákožky
    Zákožka psí
    Svrabovka kočičí
    Strupovka ušní
Trudníci
    Trudník psí
    Svilušky (Sametky)
    Larvy svilušky podzimní
Jazyčnatky
   Jazyčnatka tasemnicová
Hlístice
    Škrkavka psí
    Škrkavka kočičí
    Škrkavka šelmí
    Měchovec psí
    Měchovec liščí
    Měchovec Ancylostoma ceyanicum
    Tenkohlavec Trichocephalus vulpis
    Svalovec stočený
    Ledvinovec psí
    Hádě střevní
    Plicnivka liščí
    Vlasovka psí
Tasemnice
    Tasemnice psí
    Tasemnice hrášková
    Tasemnice vroubená
    Měchožil zhoubný
    Tasemnice Alveococcus multilocularis
    Tasemnice vrtohlavá
    Tasemnice mnohohlavá
    Tasemnice norčí
    Škulovec široký
    Škulovec liščí
Motolice
    Motolice plicní
    Motolice žlučová
    Motolice psí
    Motolice Pseudoamphistomum truncatum
    Krevnička jaterní
    Motolice kopinatá
    Motolice střevní
    Motolice Metagonimus yokogawai
Cizopasní prvoci
    Toxoplasma
    Svalovky
    Kokcidie
    Ničivky
    Klíštěnky
    Bičenky
Závěr
Slovník odborných výrazů
Slovník odborných názvů

linka

 
Historie plemene
Vlastnosti plemene
Pro koho se hodí
Výběr chovatele
Cena štěňátka
Úprava srsti
Výchova
10 rad psí mámy štěňátku
Socializace
Nemá Váš pes cizopasníky?


Na hlavní stránku Návrat na předchozí stránku Napište nám